Summit Asijsko-pacifického hospodářského společenství (APEC) v jihočínském Šen-čenu vynikl ve zprávách díky schůzce prezidentů Si Ťin-pchinga, Donalda Trumpa a Vladimira Putina. Hodně pozornosti se věnovalo protokolárním formalitám a diskusím, zdali Si úmyslně ponižoval Putina, když jej vykázal z centra společné fotografie anebo posadil během slavnostní večeře k méně významnému stolu. Ale o co vlastně šlo v první řadě?
Nejprve, co je to APEC a proč na summitu chyběla Evropa. APEC je nezávazné fórum jednadvaceti tichomořských ekonomik, které od roku 1989 pomáhalo srážet cla – ta v regionu klesla ze 17 na zhruba 5 procent. Evropská unie není tichomořská ekonomika, a proto členem není. U stolu, kde se mluvilo i o věcech, které se Evropy přímo týkají, proto žádný Evropan neseděl. Ze stejného důvodu chyběla také Indie.
Ruský prezident Putin dorazil na APEC osobně poprvé od roku 2017; Čína ani USA nejsou vázány zatykačem Mezinárodního trestního soudu. Trojstranná Mírová deklarace o zhruba 250 slovech pak zdůrazňuje „respekt k imunitám státních představitelů“ a varuje soudy, aby „nezneužívaly svou jurisdikci“. Ukrajina, Írán ani Severní Korea v textu nejsou zmíněny.
Summit ze zdvořilosti. Trump a Putin si prosadili svou, Si jim nebránil, říká expert
Clo a čipy – příměří, které nic neřeší
Ekonomicky nejdůležitější rozhovor vedli Trump a Si. Výsledek: žádný. Celní příměří loni v korejském Pusanu ukončilo eskalaci, kdy americká cla na čínské zboží dosáhla 145 procent a čínská na americké 125 procent; toto příměří platí do 10. ledna 2027. Prodloužení bylo dohodnuto už v září, summit APEC k němu nic nepřidal. Mluvilo se o „Radě pro obchod“ a o vzájemném snížení cel na zboží za zhruba 30 miliard dolarů z každé strany. Prozatím nezávazně.
Podstatnější je, co se stalo dva dny před summitem. Americké ministerstvo obchodu uzavřelo díru v legislativě, díky které si čínské firmy pronajímaly výkon nejvýkonnějších čipů Nvidie v datových centrech jihovýchodní Asie. Centra v Singapuru, Malajsii, Thajsku, Indonésii a Brazílii. Nově potřebují zvláštní licenci. Spouštěčem byl skandál, po němž z čela Nvidie odešel legendární zakladatel Jensen Huang. Akcie čipových firem, které již byly na sestupné trajektorii, dále oslabily.
Americká politika nicméně není důsledná. Washington už dříve povolil prodej čipů Nvidia H200 schváleným čínským zákazníkům. Podle kongresmana Briana Masta úřady odsouhlasily dodávky více než 879 tisíc čipů s umělou inteligencí do Číny. Některé směřovaly i do firem, které Pentagon vede jako čínské vojenské společnosti. Vrátka se otevírají a zavírají podle nálady v Bílém domě.
V Šen-čenu nešlo o Jaltu 2.0. Přesto ale má „velká trojka“ na světovou geopolitiku nemalý vliv
Zde je jádro věci. Cla jsou předmětem smlouvání. Dají se snížit i zvýšit jedním podpisem. Technologické embargo funguje jinak: každé nové omezení přesouvá investice, buduje souběžné dodavatelské řetězce a může mít dlouhodobé, nevratné následky. Si v Šen-čenu varoval před studenoválečným myšlením a oddělováním ekonomik. Oddělování ale pokračuje, ať si lídři před kamerami tisknou ruce jakkoli srdečně. Příměří kupuje čas, nikoli řešení. Investoři by si 10. leden měli zakroužkovat v kalendáři.
Putin a sankce – co tvrdí a co zamlčuje
Putin podnikatelům v Šen-čenu řekl, že sankce, cla a exportní omezení „přežily svou užitečnost a z velké části ztratily zastrašující účinek“. Evropská unie podle něj ztrácí průmyslovou kapacitu a prohrává v konkurenci.
Připusťme, že do jisté míry je to pravda. Ruská ekonomika se nezhroutila. Obchod se částečně přesměroval do Číny a Indie. Sankce se obcházejí přes třetí země. A je koneckonců pravda, že evropský průmysl trpí drahou energií i čínskou konkurencí. To ale nedokazuje, že sankce nefungují. Dokazuje to jen, že s sebou nesou určité náklady.
Zakáže Si atomovky? Kdepak, jen Trumpovi a Putinovi ukázal sílu stability
Zbytek je však moskevská propaganda. Podle finského institutu BOFIT ruský růst letos ustrnul kolem jednoho procenta a příští rok má zpomalit na polovinu. Příjmy z ropy a plynu, zhruba pětina federálního rozpočtu, byly za osm měsíců meziročně o 17 procent nižší. Rozpočet je pátý rok v deficitu, letos zřejmě kolem čtyř procent HDP. Ruská centrální banka drží základní sazbu na 14 procentech, aby držela inflaci pod kontrolou. Vypadá snad takto země, které sankce nevadí?
Proto je pro Moskvu nejcennější druhý bod trojstranného prohlášení: tři země „plánují zvýšit výrobu a dodávky rafinovaných ropných produktů ve prospěch všech národů“ – bez konkrétních čísel a termínů, ovšem. Z hlediska Trumpa, jehož preference trpí kvůli drahé ropě, je to vstřícné gesto. Pro Putina krok k normalizaci ruského vývozu pod záštitou Washingtonu a Pekingu. Spojené státy přitom už letos při uzavření Hormuzského průlivu sankce na ruskou ropu dočasně uvolnily a Maďarsku se Slovenskem právě prodloužily výjimku pro dovoz ruské ropy ropovodem Družba. Trh zatím nevěří: ropa Brent na slib téměř nereagovala a drží se nedaleko hodnoty 92 dolarů za barel.
Evropa platí účet
Evropa sankce dodržuje a nese jejich náklady. K tomu přichází druhý tlak: deficit EU v obchodě s Čínou činí miliardu eur denně. Evropský vývoz do Číny v říjnu klesl o 4,2 procenta, zatímco čínský dovoz celkově vzrostl o 41,6 procenta. Čínské zboží, které nemůže do Ameriky, míří do Evropy.
Si jednal s Trumpem a Putinem. Po schůzce vydali Mírovou deklaraci
Čínský přebytek v obchodě s EU dosáhl za deset měsíců rekordních 310 miliard dolarů, což je víc než za celý loňský rok. Evropské statistiky, které započítávají i zboží dodané přes třetí země, ukazují dokonce 360 miliard eur. Brusel reaguje zvolna. Před několika dny poprvé zdůvodnil antidumpingová cla na ocel z pěti zemí mimo jiné tím, že ceny na Tchaj-wanu deformuje čínský přetlak.
Europoslanci zároveň varují, že dílčí dohody s Pekingem, jako ta říjnová o hybridních autech, problém neřeší. Pro Česko je to dvojnásob choulostivá záležitost. Český průmysl je spojen s německými automobilkami a strojírnami – tedy právě s odvětvími, kterým čínská konkurence bere trhy v Evropě i v Číně.