Kultura

Tři svébytné tvůrčí cesty Hankeových vedou k jednomu cíli - Novinky

Tři svébytné tvůrčí cesty Hankeových vedou k jednomu cíli - Novinky

Chcete-li článek poslouchat, přihlaste se

Fotograf Jiří Hanke vystavuje v Chebu společně s manželkou a synem.

Galerie 4 v Chebu připravila unikátní výstavní projekt 3 cesty, který prezentuje trio autorů, členů jedné rodiny. A to manželů Jiřiny a Jiřího Hankeových i jejich syna Michaela.

Reklama

Výstava je umístěna ve třech patrech, každé z nich představuje tvorbu jednoho autora, v prostorách bývalého barokního špýcharu (sýpky) Kláštera klarisek. Starobylý interiér tak vytváří velmi originální symbiózu mezi klasickým uměním barokní architektury a poměrně mladým médiem (z hlediska historie umění jako takového), tedy fotografie.

Některé snímky jsou zavěšeny ve starém trámoví nebo jsou umístěny na bílých zdech, které pamatují věky.

Michael Hanke vystavuje snímky, které bychom mohli nazvat humanistickou dokumentární fotografií. Zkrátka a dobře, zajímají ho především určité situace, se kterými se obyčejný člověk za svého života setkává. Černobílý cyklus Myslivecké plesy (2017) ukazuje obrázky z oblíbené vesnické kratochvíle. Všímá si situací, které vytvářejí nahodilé kontexty a ukazují se určité symboliky.

Vystihl třeba chvíli, kdy na parketu tančí osamocený pár. Muž zřejmě v myslivecké uniformě, dáma v přiléhavých šatičkách a bílých botách. A za nimi se na stěně skví několik řad loveckých trofejí, tedy paroží. Člověka tak u tohoto snímku napadne, jestli snad autor věděl o té, možná manželské, dvojici něco navíc a vyjádřil to onou latentní symbolikou.

Série Taneční zábavy seniorů (2014) ukazuje nespoutané veselí lidí, kteří by dle některých mladších spoluobčanů měli maximálně sedět v parku na lavičce a krmit ptáčky. A tak vidíme pána v letech, který v bezvadném obleku křepčí jako pásek (tak se za jeho mladých let říkalo výstřední mládeži), zralá dáma zvedá sukni hodně vysoko nad kolena a její spolutanečník ji monitoruje skrze silné brýle, zatímco jiná madam vysoukala své šaty také proklatě vysoko, takže chlapík u stolu zapomněl panáka napůl cesty těsně před rty.

Reklama

To, že život pozemský je bohužel konečná úsečka, připomíná kolekce Pohřební služba (2017). Možná nejvýstižněji působí fotka, na níž dva funebráci vezou tmavou rakev po bílé zasněžené cestě. A ten, co tlačí vozík, se při tom dívá do mobilu. Žije se zkrátka za každých okolností a show musí pokračovat. Poslední věci člověka na tom nic nemění.

Tajemství bez kontextu

Jiřina Hankeová vystavuje z celé trojice nejabstraktnější a nejexperimentálnější fotografie a leckde nezapře fakt, že je také malířkou. Například u kvarteta snímků RGB-Y (2012) máme pocit, že se díváme na obrazy mistrů geometrické abstrakce. Na černém podkladu je zobrazen ostrý úhel v červené, zelené, modré a žluté barvě. Mnoho děl nazvala autorka prostě a jednoduše Bez kontextu.

Jako kdyby chtěla vytrhnout danou skutečnost a nechat ji napospas nekonečnému prostoru. Proto fotí osamocené domy či objekty, které se stávají určitými solitéry v anonymní městské krajině. To, že si nechává autorka ve své tvorbě vždycky určité tajemství, vyjadřuje asi nejlépe dílo Autoportrét. Lidská silueta se ztrácí jakoby za mléčným sklem, lze se jen domnívat, kdo a proč tam stojí.

Jiří Hanke proslul nejvíce svými sériemi pohledů z okna jeho bytu a kladenskými reáliemi. Obojí je na výstavě zastoupeno. Ukázka ze souboru Pohledy z okna mého bytu 1981-2003 vystihuje, jak nám čas utíká nezadržitelně mezi prsty. Jak si ani neuvědomujeme, že se věci kolem nás mění a plynou bez ohledu na naši vůli. Totéž lze vlastně říci i o kladenských zátiších, dávno zaniklých místech v postmoderní industriální džungli skla a betonu.

Ovšem fotografie má tu úžasnou vlastnost, že dokáže zamrznout v čase a uchovat obrazovou konzervu i pro další generace. Stává se tak mostem mezi tím uplynulým a tím budoucím.

Brooklynský most jako symbol

Možná proto jako jedno z prvních děl Jiřího Hankeho visí ve starobylém trámoví černobílý velkoformátový snímek Brooklynského mostu (Brooklyn Bridge, New York, 1990). Místa, na němž (i pod ním) se mísí anonymní lidské osudy. Přes den tam místní venčí svoje čtyřnohé miláčky, zatímco v noci pod jeho konstrukcí hledá azyl zástup bezdomovců spících pod igelity.

A tak vlastně každý z těchto tří vystavených tvůrců dospěl odlišnou cestou k jednomu cíli. Totiž k touze zachytit malého jedince v olbřímím makrokosmu světa a ukázat jeho osudovou vrženost do něj.

+3

Karel Cudlín fotil prezidenta Havla na Hradě H. i Hrádečku

Reklama

Výběr článků

Ex-hurikán Isaias míří k Evropě

Dívka v Praze vběhla pod vlak

KEMEL: S tou naftou nevím, Donalde

Zemřel herec RJ Mitte. Bylo mu 34 let

Seděli tam jak hlupáci. Ukrajinská delegace v Miami prožila naprostý šok

Exkluzivní průzkum: Podpora ANO klesá

Ruští boti po celém světě téměř utichli. Může za to ukrajinský útok

Před smrtí v tygřím výběhu se návštěvník pokusil zastavit šelmu vztyčeným prstem

Reklama

Pikeové zpackali nejen popravu, ale i následnou záchranu

Írán hrozí pozemní invazí do sousedních zemí

Zelenskyj potvrzuje: Žádná závada. Ukrajina nedostala informace o ruském útoku

Nejlevnější ceníky už mizí. Plyn je v Evropě nejdražší za čtyři roky

Horoskopy.cz

Sponzorováno

Sport.cz

Super.cz

Senát 2026

Volební servis

Sport

Sezóna hub

Rady a tipy

Horoskop

Aktuální témata

Z druhé ruky

Populární na Zboží.cz

Možná jste zmeškali