Od našeho zpravodaje v Ázerbájdžánu -Tohle už zavání prokletím. Fotbalová Slavia a Liga mistrů. Dva světy, které se neprotínají. Těžko si mohli červenobílí přát přívětivějšího protivníka, než byl v úterý v dalekém Ázerbájdžánu místní Sabah Baku. Klub s černorůžovým logem, jenž vznikl na dohled od ropných plošin na hladině Kaspického moře teprve před devíti lety, nemá žádnou duši ani vlastní stadion.
Ale vítězství v Lize mistrů už ano.
Sabah – Slavia 2:0!
Nekonečně dlouhé trápení trvá.
„Někdy je to už trochu beznaděj,“ odkýval novinářům trenér Jindřich Trpišovský.
Slavia nevyhrála v největší soutěži už jedenadvacet zápasů a přibližuje se i nelichotivému rekordu rumunského FCSB, které mezi lety 2006 a 2013 neuspělo třiadvacetkrát po sobě.
Trpišovský: Někdy je to už beznaděj, která se opakuje. Nikdo se nedotkl svého stropu
V úterý v Baku hosté z daleka prospali první poločas. A když vyběhli do toho druhého a zkoušeli soupeře utahat dlouhou kombinací, po Mosesově ztrátě na útočné polovině je Sabah potrestal rychlou kolmou akcí.
Ne naposledy, protože po minele brankáře Markoviče a komickém podklouznutí znovu Mosese domácí dvě minuty před koncem přidali ještě jeden gól.
Co na tom, že slávisté soupeře, který se ve snaze udržet příznivý výsledek v poslední půlhodině zakopal před vlastní bránou, mačkali. Senzačního gólmana Pokatilova nepřekonali ani z těch nejvyloženějších pozic, takže se po půlnoci vydali na dalekou štreku do Prahy totálně zmuchlaní.
„Občas míč neskončí v bráně ani po situaci, kdy to snad ani nejde. Z důvodů, které neumím vysvětlit, se nám tohle v evropských zápasech opakuje. Člověk už si hrozně moc přeje vyhrát, ale realita mu pak ukáže, že k tomu máme ještě hodně daleko,“ kývl slávistický kouč.
Ani v Baku totiž neodvalili z cesty otázku, která je v posledních letech přes všechny úspěchy na domácí scéně jako obrovský balvan tíží.
Kdy? Kdy konečně přijde výhra v Lize mistrů?
Defenziva Sabahu řeší závar před svojí brankou v zápase proti Slavii.
Až dosud se to povedlo jednou jedinkrát: v září 2007 na Strahově proti Steaue Bukurešť a málokdo si ještě vybaví osudy těch, kteří u toho tenkrát v červenobílých dresech byli.
Třeba gólman Vaniak, přezdívaný Čaroděj, po kariéře na čas zmizel do Švýcarska, kde si vydělával na stavbě. Zarostlý krajní bek Krajčík na Slovensku provozuje síť drogerií a z Dřížďala, kvůli jménu nepřítele všech zahraničních komentátorů, se stal vášnivý chovatel hadů. Záložník Volešák pro změnu rozjel obchod se stavebninami a pořídil si bagr, Šenkeřík rád vezme do ruky klarinet a vystřihne některou z oblíbených valašských lidovek a dlouhonohý pavouk Tavares, jeden ze zahraničních pomocníků, během angažmá v Austrálii propadl surfingu. Možná jste už zapomněli, že o výhře 2:1 nad rumunskou Steauou tehdy rozhodl dvacetiletý šikula Belaid, jenž doma v Paříži studuje trenérskou licenci a rok před čtyřicítkou stále kope nižší soutěže.
Co všechno jde nedat? Experti tepou impotentní Slavii v Baku: Chybí jí kvalita
Byla to zcela jiná éra.
Na světovém trhu se necelé tři měsíce prodával první iPhone, primátor Bém oficiálně představil záměr přivést do Prahy olympijské hry v roce 2016 a Slavia si za vítězství v nejprestižnější soutěži přišla v přepočtu na 16,5 milionu korun.
Pro představu: dnes UEFA za výhru vyplácí více než 50 milionů.
Liga mistrů nabobtnala na šestatřicet účastníků, přidala zápasy a zásadně změnila svůj formát.
Ani v něm však Slavia s koučem Trpišovským nemá, po čem tak moc prahne.
Jestli byl finiš předchozího zápasu proti Lens, kdy slávisté i v deseti sahali po třech bodech, k vzteku, tak v Baku muselo být slávistům vyloženě do pláče. Kolik neproměnili vyložených šancí? Chorý měl minimálně dvě, Provod neuspěl nadvakrát ani z malého vápna.
A do toho hrozivá první půle.
Kdyby se vyhlašoval nejhorší poločas v historii Ligy mistrů, úvodní pětačtyřicetiminutovka v Baku by mohla být klidně na bedně. Přes třicet minut bez jediného zakončení, zdánlivě nulový náboj a žádné emoce. Až když N’Guessan, překvapení ve slávistické sestavě, po akci Ayaosiho z dvaceti metrů poslal šouravou střelu do náruče brankáře Pokatilova, mohli si statistici udělat první čárku.
Jeli jsme do Baku pro tři body, ale šanci jsme promarnili, smutnil slávista Provod
I domácí diváci, kteří se přes brutální kontroly u vstupů pár minut před výkopem dostavili do hlediště, se chvílemi tvářili vyloženě znuděně. Rozsvítili telefony, mávali si navzájem a slávistický kouč Trpišovský se držel za hlavu.
Tolik chyb! Tolik ztrát! Tolik zpackaných přihrávek!
A po pauze dva inkasované góly. Místo slávy tak Slavia kouše trapas, už za týden navíc hraje na Fenerbahce.
