Unavuje vás neustálý tlak na seberozvoj? Možná je čas s tím seknout

Osobní rozvoj nám může pomoci změnit nefunkční návyky, lépe zvládat obtížné situace nebo porozumět tomu, co se nám v životě opakuje. Může se ale také stát další formou výkonu. Sledujeme se, hodnotíme a hledáme, jak bychom mohli na sobě ještě zapracovat. A místo abychom spokojeněji žili, máme další práci a někdy i frustraci z toho, že nám něco nejde tak dobře, jako to píšou v těch knihách. Co s tím, radí psycholožka Radka Loja.

Nemám ráda slovní spojení „práce na sobě“. Pracujeme na projektu, opravujeme dům nebo seřizujeme stroj. Člověk ale není další projekt nebo zařízení, které stačí správně nastavit, pravidelně kontrolovat a průběžně aktualizovat podle posledních trendů.

Přesto k sobě někdy právě tak přistupujeme. Měli bychom zdravě jíst, cvičit, meditovat, správně dýchat, dostatečně spát, zvládat emoce, hlídat své myšlenky a dobře asertivně komunikovat. K tomu si měříme počet kroků, tep, stres, regeneraci a kvalitu spánku. Máme kouče na vztahy, absolvujeme seminář o hranicích a potom další o sebevědomí.

Radka Loja

• Psycholožka, koučka, hypnoterapeutka a lektorka projektu mindtrix.cz.

• Autorka knih Emoce pod kontrolou, Myšlení pod kontrolou a Praktický průvodce transformačním koučinkem a sebekoučinkem.

• Je zakladatelkou projektu Vztahy lépe a autorkou profesních výcviků „Kouč se zaměřením na osobní rozvoj a leadership“ a „Vztahový kouč“

Každá z těch věcí může být užitečná. Potíž nastává ve chvíli, kdy máme pocit, že bez neustálého dohledu, vzdělávání a opravování ještě nejsme „dost“ a připraveni dobře žít.

Když už sami nevíme, jak nám je

Ráno se probudíme a místo toho, abychom si všimli, jak jsme se vyspali, podíváme se na hodinky. Ty nám oznámí, jak kvalitní byl náš spánek a nakolik jsme zregenerovali. Přestože se cítíme dobře, špatný výsledek nás přiměje pochybovat, zda se vůbec dobře cítit můžeme. Podobně je to se stresem. Je nám celkem fajn, ale hodinky ukazují vysokou míru stresu. Nebo je nám zima, teploměr však ukazuje 22 stupňů, takže nám přece zima být nemůže. A tak postupně přestáváme věřit sami sobě.

Podobně si můžeme přestat věřit i při rozhodování. Nevíme, jestli máme přijmout nabídku, ukončit vztah nebo odmítnout další práci, dokud to neprobereme s někým, kdo tomu údajně rozumí lépe než my. Anebo rovnou vedeme dlouhé diskuse s AI, která nám má říct, co máme udělat. Konzultace nám může pomoci uvidět situaci z jiné strany. Neměla by ale vést k tomu, že bez cizího potvrzení nedokážeme udělat žádné důležitější rozhodnutí.

Spolu s radami ale snadno přebíráme také představy druhých o tom, jací bychom měli být. Otázkou tedy je, kdo určuje, jak má naše lepší verze vypadat. Má být výkonnější, klidnější, štíhlejší, sebevědomější, odolnější a lépe organizovaná?

Představa lepší verze sebe sama často vychází z obrazu člověka, který lépe vyhovuje zaměstnavateli, partnerovi nebo nerealistickým představám o úspěšném životě.

Oslava, která se nekonala. Proč se bojíme radovat z vlastních úspěchů

Když samotné porozumění nestačí

Někteří lidé toho o sobě vědí opravdu hodně. Znají své vztahové vzorce, způsob komunikace, silné stránky, hodnoty i důvody, proč se v určitých situacích chovají právě tak. Přesto se jejich život příliš nemění.

Další kniha nebo seminář přinese nové vysvětlení a na chvíli také pocit, že se něco děje. Je příjemnější poslouchat o nastavování hranic než jedné konkrétní osobě říct ne. Jednodušší je absolvovat kurz sebevědomí než se přihlásit na pozici, po které toužíme, a riskovat odmítnutí. Můžeme dlouho rozebírat, proč zůstáváme v nevyhovujícím vztahu, a stále odkládat rozhodnutí, co s ním uděláme.

V určité chvíli už nepotřebujeme další poznání. Potřebujeme použít to, co dávno víme, a přijmout, že změna může být nepříjemná a že její výsledek nemáme úplně pod kontrolou.

V nabídce knih, kurzů a nejrůznějších metod snadno získáme pocit, že k lepšímu životu potřebujeme ještě něco pochopit nebo se něco naučit a že nám stále chybí důležité informace. Jestli nám koučink, terapie nebo vzdělávání skutečně pomáhají, můžeme poznat i podle toho, že se postupně stáváme samostatnějšími, více důvěřujeme vlastnímu úsudku a nepotřebujeme každou situaci a každé rozhodnutí znovu konzultovat.

Bojíte se, že nejlepší roky už máte za sebou? Jak se posunout, radí psycholožka

Pomáhá vám osobní rozvoj opravdu žít lépe?

Nemusíte vyhodit knihy, zrušit terapii nebo přestat sportovat. Má ale smysl občas se zastavit a podívat se, co nám všechny získané informace skutečně přinesly.

Zkuste si odpovědět na několik otázek.

• Co se díky tomu, co jsem se naučil, konkrétně změnilo v mém běžném životě?
• Které činnosti mi opravdu pomáhají a které dělám hlavně proto, že bych měl, nebo jen ze zvyku?
• Důvěřuji po všech kurzech a konzultacích svému úsudku více, nebo méně?
• Které rozhodnutí odkládám a nahrazuji dalším přemýšlením a přípravou?
• Co už ve svém životě nemusím dále zlepšovat?

Odpovědi nemusí vést k dalšímu cíli nebo úkolu. Mohou naopak ukázat, co už můžeme pustit, přestat sledovat nebo dále řešit. A také co z toho, co jsme se naučili, nám opravdu dává smysl používat v běžném životě.

Učení, sebepoznání a změny patří k životu. Nemusíme z nich ale vytvářet nekonečný program na opravu sebe sama. Někdy se potřebujeme něco naučit, pochopit a změnit. Jindy si můžeme říct, že už toho víme dost, a přestat ze sebe dělat další projekt.