Hlavní zprávy

V Šen-čenu nešlo o Jaltu 2.0. Přesto ale má „velká trojka“ na světovou geopolitiku nemalý vliv

V Šen-čenu nešlo o Jaltu 2.0. Přesto ale má „velká trojka“ na světovou geopolitiku nemalý vliv

Americký deník The Wall Street Journal napsal, že se schůzka „velké trojky“ v čínském Šen-čenu stala dalším znamením konce unipolárního světového řádu. Do určité míry je to nepochybně pravda, přesto ale stojí takové konstatování za hlubší rozbor. Jaký je tedy aktuální stav světové geopolitiky?

Spojené státy určitě zůstávají nejsilnější a nejvlivnější zemí na planetě, i když jejich absolutní výlučnost už je v mnoha ohledech minulostí. Nyní se spíše dostávají do pozice „prvního mezi rovnými“. A jejich globální vliv především s ohledem na ekonomické a technologické soupeření s Čínou slábne.

USA teď ovšem s říší středu vedou závod o to, kdo bude globálním lídrem v oblasti umělé inteligence. To může výrazně předurčit další geopolitický vývoj. Zároveň platí, že americký prezident Donald Trump (a též jeho nástupci) nemůže už úplně ovlivňovat vztahy se spojenci (což dokládá válka na Ukrajině).

Čína je nesporně globálním průmyslovým šampionem, což je znát na všech kontinentech a silně to pociťuje i Evropa (za rok 2025 vykázala EU v obchodě s Čínou deficit přesahující 370 miliard eur, tj. v přepočtu zhruba jednu miliardu eur denně). Její geopolitický vliv je ale stále omezený - je obklopena jak americky orientovanými Tchaj-wanem, Filipínami a Japonskem, tak například Indií, která je nezávislým významným geopolitickým hráčem.

Zakáže Si atomovky? Kdepak, jen Trumpovi a Putinovi ukázal sílu stability

Ačkoliv si Rusko udržuje určitý vliv ve světě díky svému jadernému arzenálu, systému aliancí v postsovětském prostoru a mimo něj (zejména díky vztahům s Íránem, Severní Koreou a některými africkými zeměmi) a silným pozicím na globálních energetických trzích, nyní uvízlo ve válce na Ukrajině, která omezuje jeho geopolitickou aktivitu.

Není též pochyb, že je nutné brát ve světě stále v potaz ekonomickou sílu EU, jakkoliv se střetává s nemalými politickými a ekonomickými problémy, a též vliv regionálních a „středních“ mocností, jakými jsou například Kanada, Brazílie, Jižní Afrika, Egypt, Turecko, Saúdská Arábie, Jižní Korea nebo Indonésie.

Ruské povýšení

Šen-čen nicméně ukázal, že Rusko bylo americko-čínským rozhodnutím vyčleněno z obecného seznamu vlivných hráčů a povýšeno na třetího klíčového partnera v mocenském triu. Především Evropě a Ukrajině se to vůbec nezamlouvá, ale to je asi tak všechno, co s tím teď mohou dělat.

V Šen- čenu jsme viděli, že ruský prezident Vladimír Putin jedná bilaterálně s Trumpem a čínským lídrem Si Ťin-pchingem (od jeho nástupu do funkce prezidenta v roce 2012 už popadesáté), přijímá od Trumpa komplimenty a na skupinové fotografii summitu APEC stojí napravo od Si, zatímco Trump je po jeho levici. Je to nutné brát jako symbol absence mezinárodní izolace Ruska, o kterou se Západ snažil po zahájení plnohodnotné ruské invaze na Ukrajinu v únoru 2022. Určení evropští vyjednavači pro jednání s Kremlem o ukončení války na Ukrajině a nové evropské bezpečnostní architektuře tak budou mít hodně těžký úkol.

Summit ze zdvořilosti. Trump a Putin si prosadili svou, Si jim nebránil, říká expert

Jistě ale platí, že mezi všemi členy „velké trojky“ existuje velké množství zásadních rozporů v oblasti politiky, ekonomiky a bezpečnosti a jejich vzájemný dialog je více postaven na potřebě řešit taktické otázky vzájemných vztahů. Příkladem mohou být vzájemné ústupky v oblastech americko-čínské závislosti – pro Čínu jde o dodávky čipů a mikroprocesorů, pro USA o dovoz kovů vzácných zemi.

Jedna věc je ale pro svět zásadní. Dialog tří světových lídrů vážně snižuje pravděpodobnost, že by rozpory mezi jejich zeměmi mohly vést k přímé válce, která by se mohla velmi rychle stát jadernou. Naznačuje to Mírová deklarace, která ze schůzky vzešla. Uvádí se v ní, že „jadernou válku nelze vyhrát a nikdy se nesmí vést“ a že pokračuje dialog „zaměřený na prevenci šíření jaderných zbraní“.

Si jednal s Trumpem a Putinem. Po schůzce vydali Mírovou deklaraci

Připomínka Reykjavíku

V Šen-čenu jsme tedy neviděli Jaltu 2.0. Spíš připomínku jednání mezi USA a Sovětským svazem během studené války, která zabránila její eskalaci do horké fáze. Shodou okolností se tak stalo čtyřicet let od jednání Ronalda Reagana s Michailem Gorbačovem v Reykjavíku v říjnu 1986. To tehdy otevřelo cestu k jadernému odzbrojení. K němu se teď svět potřebuje vrátit.

Regulace konfrontace je tak nyní v popředí zájmu, což je v dnešním turbulentním světě pozitivní zprávou.

Možná jste zmeškali