Z chátrajícího areálu architektonický skvost. Jak Sluneční lázně v Luhačovicích znovu ožily

Dušan Jurkovič za sebou v Luhačovicích zanechal čtrnáct staveb, z nichž se osm dochovalo. Dvě z nich jsou součástí areálu Sluneční lázně, který prošel důkladnou rekonstrukcí pod dohledem architekta Petra Všetečky.

Ke koupání sloužily do roku 1995, procedury v sousedním Vodoléčebném ústavu probíhaly až do roku 2012. Když ale odešel poslední pacient, začal areál chátrat. Stavba architekta Dušana Jurkoviče se vyznačovala jeho typickými prvky: inspirací lidovými zvyky i anglickými cottages a také barevností. Byla by škoda, kdyby zchátral docela, to se ale naštěstí nestalo. Areál luhačovických Slunečních lázní se před dvěma lety znovu otevřel po tříleté rekonstrukci, za níž stál architekt Petr Všetečka, který areálu vdechl docela nový život.

Tento architekt na počátku své profesní kariéry působil jako památkář. To je zkušenost, kterou má málokdo: Všetečka tak ctí historii stavby, jako architekt je ale zároveň schopný přidat potřebnou novou vrstvu. Profesi nakonec opustil, protože se ve své práci s architekturou téměř nesetkával.

„Většinu projektů, které mi přicházely na stůl, nezpracovávali architekti, ale rutinní projektanti. To bylo frustrující, protože bylo stále potřeba něco zakazovat a měnit, ale stejně to nevedlo k dobrému výsledku,“ líčí architekt, jak se dostal zpět k tvůrčí práci. Naštěstí, chtělo by se říct. Všetečka a jeho ateliér Transat architekti totiž mají na kontě kromě novostaveb také proměnu hned několika ikonických staveb v Česku.

Pohádkové Jurkovičovy Luhačovice. Největší moravské lázně lákají nejen na léčivé prameny

Tak například baťovský Zlín. Architekt je autorem rekonstrukce Památníku Tomáše Bati, spoluautorem rekonstrukce budovy číslo 21, známé jako Baťův mrakodrap, nebo tvůrcem expozic v budovách 14 a 15, kde se nachází Baťův institut. Ve Zlíně architekt aktuálně pracuje také na obnově vily Miroslava Zikmunda, podobně jako v Brně obnovoval Jurkovičovu vilu. A v neposlední řadě se podepsal i pod rekonstrukcí hlavní budovy Gočárových Automatických mlýnů v Pardubicích, o nichž jsme tu psali nedávno. A do stejné doby spadá také práce pro lázeňské město.

„Luhačovicemi se pracovně zabývám od devadesátých let. Jako památkář jsem dohlížel na obnovu Smetanova domu, později jsem se věnoval stavebně-historickým průzkumům a pasportům luhačovických objektů, psal o nich průvodce a podobně. V roce 2006 jsme pak pro ministerstvo kultury zpracovali nominační dokumentaci na zápis lázní na seznam památek světového dědictví UNESCO,“ vypráví Všetečka.

Dostat Jurkovičovy domy na seznam světového dědictví se sice nepodařilo, podle architekta to ale nepřímo otevřelo cestu k možnostem žádat o dotace na jejich obnovu. Zároveň totiž byly navrženy k zápisu mezi národní kulturní památky.

Dobrodružná architektura

Všetečka poté spolu s majitelem areálu, kterým jsou Lázně Luhačovice, a také s podporou ústředního pracoviště Národního památkového ústavu zkusil vytvořit první studii obnovy celého areálu na komerční bázi a předejít tak jeho případnému prodeji. Tak vznikl projekt pro dnešní Sluneční lázně.

„Věděli jsme, že areál můžeme díky dotaci proměnit na muzeum, ale že to nemůže být jediný dlouhodobý cíl. Připravili jsme tedy pro lázeňskou akciovou společnost určitou prostorovou matrici areálu, která na sebe v čase bude umět navázat proměny využití. Projekt jsme průběžně modifikovali, a to i v souvislosti s nálezy během stavby a postupně odkrývanými interiéry. Bylo to vcelku dobrodružné,“ vypráví architekt.

Na začátku rekonstrukce v roce 2021 byly domy celkově zchátralé a dosluhující, navíc zatížené vlhkostí. Nejhůř na tom byla budova Sirných a slatinných lázní.

Během prací se podařilo například najít původní odtokovou strouhu mlýnského kola, které tady bylo ještě před vznikem lázní. Původní mlýn pocházel z roku 1710, na počátku dvacátého století ho přestavěl právě Jurkovič. I to se ale změnilo, také původní Jurkovičovo dílo bylo překryto různými přestavbami – v lázních zjistili, že je potřebují zvětšit. Důvodem byla potřeba oddělit provoz pro ženy a pro muže, kteří se do té doby na procedurách střídali. Především to byl podle Všetečky největší zásah do původní Jurkovičovy stavby, která se půdorysně zvětšila o různé přístavby skoro na dvojnásobek. Podobně došlo také ke zvětšení bazénu.

Odpočívárna

Dokumentace k Jurkovičově stavbě se sice dochovalo jen málo, v pozůstalosti architekta ve Slovenském národním archivu se ale našly alespoň kvalitní černobílé fotografie Vodoléčebného ústavu s bazénem a kabinkami z doby krátce po jeho dokončení.

I díky tomu se podařilo dostat objekt do původní podoby. Přístavby byly během rekonstrukce odstraněny, hmota se vrátila k Jurkovičově návrhu. „Složitější bylo rozluštit původní vnitřní dispozici, ale i to se nakonec podařilo,“ dodává Všetečka.

Sluneční a říční lázně v Luhačovicích prošly rekonstrukcí. Ačkoliv se v nich už plavat nedá, vyžití je pestré

Slovenský architekt stojí za nejhodnotnější budovou areálu, což je právě Vodoléčebný ústav, a také bazénem s kabinkami, které vznikaly v letech 1902 až 1903. V areálu jsou ještě dva objekty, postavené o několik málo let později. Architektem Sirných a slatinných lázní se stal Jan Koča. Dále je součástí areálu bývalá kotelna s prádelnou. Všechny domy ovšem působí jako součást jednoho celku, protože ti, kdo přišli po Jurkovičovi, se na něj snažili navázat.

Vodoléčebný ústav se po rekonstrukci stal expozičním domem se třemi hlavními tématy. Spodní část se věnuje vodoléčbě, horní dvě podlaží pak osobě a dílu Dušana Jurkoviče a skladatele Leoše Janáčka, který je s Luhačovicemi spjat a často místní lázně navštěvoval.

Vrcholem prohlídky této budovy je odpočívárna. V průběhu času byla do místnosti vestavěna pánská šatna a prostor byl přetřen bílým krycím lakem, na restaurátorech tak bylo nepůvodní nátěry odstranit a vrátit místnosti původní barevnost. Jurkovič odpočívárně vtiskl tvarosloví lidových staveb i užitého umění Valašska, v místnosti s původním stropem a nosnými sloupy jsou tak vidět výřezy s lidovými motivy, zatímco po obvodu v horní části místnosti je dekorativní dřevěný ochoz. Tady se Jurkovič inspiroval pro změnu u anglických venkovských domů neboli cottages. Dnes slouží prostor pro relaxaci a probíhají tu například lekce jógy.

Jurkovič odpočívárně vtiskl tvarosloví lidových staveb i užitého umění Valašska, v místnosti s původním stropem a nosnými sloupy jsou vidět výřezy s lidovými motivy.

„Rekonstrukce byla technologicky dost pestrá. Kombinace profesí a řemesel zde překračovala běžnou míru, což naštěstí dodavatel rekonstrukce přijal jako určitou výzvu. Objekty v areálu jsme také chtěli bezbariérově propojit – a to téměř neviditelně – podzemním koridorem. To bylo velmi složité staticky. Mimoto jsme na některé otázky ohledně Jurkovičových záměrů nacházeli při průzkumech rozporuplné odpovědi, a tak nás diskuse nad nimi provázely po celou dobu stavby,“ vypráví Všetečka.

Po Jurkovičově vzoru

Právě podzemní koridor je nová, Všetečkova vrstva. Spojuje budovy areálu, aby je bylo možné projít suchou nohou, díky výtahu také bezbariérově. Architekt pro chodbu zvolil pohledový beton, hliněnou omítku a také luxfery, tedy materiály, které používal sám Jurkovič. Luxfery neboli sklobeton byly podle Všetečky v té době novátorské a odvážné. Jurkovičovi se říká básník dřeva a kamene, byla to ale právě skleněná cihla, kterou objevil v Paříži a o pár let později s ní začal pracovat právě v Luhačovicích.

Druhá nová vrstva se propsala do objektu Sirných a slatinných lázní. Jde o nejmladší stavbu celého komplexu, přesto se nacházela v nejhorším stavu. Objekt je v areálu dominantní nejen díky svému umístění, ale i nástavbě ze čtyřicátých let, která ho ještě víc zvýraznila.

Příběh jako z detektivky. Za proměnou mlýnů v centru Pardubic stála nečekaná koupě

V této části došlo nakonec k vybourání všech nenosných konstrukcí a odstranění stropů, díky čemuž byl odhalen krov. Zbyly obvodové stěny, které Všetečka očistil od zničených omítek na základní zdivo. Objekt tak zůstal v surovém stavu, doplněný o nové střešní světlíky, jež do prostoru přinášejí světlo. Dnes budova slouží v podstatě jako zimoviště pro palmy, jež jsou součástí lázeňského parku, a říká se jí proto skleník. Jen jediný účel ale nemá: působivý prostor slouží pro konání různých koncertů, výstav, přednášek a dalších kulturních a společenských akcí. Zároveň je možné si prostor pronajmout pro soukromou akci.

Krása nové vrstvy

„Vždy se snažím vytvořit architektonicky soudržný celek a při vkládání novotvarů volím spíš zdrženlivý přístup. Zároveň tu byl limitovaný rozpočet a shoda s klientem, že nejvíce prostředků bude vloženo do pietní obnovy Jurkovičova díla a do vytvoření dlouhodobých komunikačních vazeb. Proto jsou mladší, méně hodnotné objekty obnoveny skromněji, ale i razantněji, s možností dalších stavebních fází,“ líčí Všetečka s tím, že ze stejného důvodu byl bazén proměněn na biotop s brouzdalištěm bez velké filtrace říční vody, kterou by vyžadovala obnova původního prostoru ke koupání.

Nová vrstva nicméně podle architekta vzniká vždy už jen tím, že se objekt obnovuje. „Musíte nějak zajistit konstrukce, zpracovat povrchy, doplnit mnoho detailů. Při tom dům proměňujete a je jen na vás, jak moc to bude vidět a jak se třeba postavíte k přiznání jeho stáří,“ vysvětluje a dodává, že samozřejmostí je zachování originálních prvků a vhodné nastavení restaurátorských zásahů.

„Obnova je vždy interpretací původního díla,“ říká. Pokud podle architekta člověk přijme památkovou péči za svou, naučí ho to nesoupeřit s existujícími stavbami a chápat materialitu architektury jako součást její hodnoty. Co naopak nenaučí, je rozlišování kvality mezi starými objekty, v tom jsou podle Všetečky vzdělání a praxe architekta silnější.

Velká stavba v malém městě: nová knihovna v Turnově připomíná nedaleké skalní soutěsky

Do budoucna se bude diskutovat o dalším využití některých částí areálu, třeba právě Sirných a slatinných lázní. Je tak možné, že bude ještě přestavěn, záležet ale bude mimo jiné na financích. Nicméně architekt dodává: „Myslím, že to bude spíš běh na dlouhou trať. Areál po obnově ožil a pro budoucnost je zachráněn. Nyní diskutujeme o jeho dlouhodobé ekonomické udržitelnosti. Kterých částí se případné změny dotknou, teď nelze říct.“

Investor rekonstrukce, tedy akciová společnost Lázně Luhačovice, do objektu vložil více než 153 milionů korun, přibližně polovinu pokryly evropské dotace.

Již jsme si řekli, že se z Jurkovičových luhačovických staveb dochovalo osm. Sedm z celkového počtu je nyní v majetku lázní. Mezi obnovenými je Jurkovičův dům s pestrobarevnou malbou uvnitř, označovaný za nejkrásnější stavbu Luhačovic, kromě něj také vila Chaloupka či Jestřabí. Obnova Slunečních lázní se nicméně řadí k těm nejnáročnějším. V mnoha ohledech byla také nejsložitější rekonstrukcí pro Všetečku. „Každá obnova historické stavby chce své a je neopakovatelná. Když jsme obnovovali třeba Automatické mlýny pro Gočárovu galerii, bylo to neméně náročné.“

Další obnovy

Každá rekonstrukce nicméně podle Všetečky přinese něco nového. „V případě Slunečních lázní se mi spíš potvrdilo, že Jurkovič byl skutečně velkým autorem. Jeho práce na luhačovickém souboru ho zastihla na počátku dvacátého století mladého, a přitom ve vrcholné tvůrčí formě. Je zajímavé, že právě Luhačovice sehrály ve stejné době významnou roli i v životě jiného velikána – Leoše Janáčka, byť v delším časovém úseku,“ uvádí architekt. Oba dva, Jurkovič i Janáček, podle Všetečky po svém zpracovávali podobná tvůrčí východiska, a to pozorování prostého života a jeho projevů.

Od školky po červenou vilu. Ročenka české architektury představuje nejzajímavější stavby posledních dvou let

Jak už bylo řečeno, Všetečka se nevěnuje jen obnově historických staveb, byť, jak se zdá, právě v tom je mistr. Aktuálně pracuje na projektu, který zahrnuje staré i nové. Jde o budoucí centrum Adolfa Loose v Hrušovanech u Brna, jehož součástí bude obnovená historická Bauerova vila a nová knihovna. „Ideální zadání, neboť novostavba zde pomáhá urbanisticky dotvořit celek. Dnes je kolem opuštěné vily periferie,“ míní architekt.