Také jste si všimli, že média politiky nezřídka bijí oběma konci hole? Je to krásně vidět na ministrovi kultury Otovi Klempířovi. Vezměte si jen zprávy z posledních dnů. Představte si to, on nemá žádné poradce! Taková ostuda, po deseti letech je to první ministr kultury bez poradců a ještě to drze přizná. Prý mu stačí radit se s náměstky.
A kdyby poradce měl? Tak je prokádrujeme a zdůrazníme, jak jsou nekompetentní a kolik se za ně utratí. Ale jen u někoho (nejlépe ze současné vlády), vzpomeňme si jen, kolik lidovců či sociálních demokratů v minulosti nalezlo na nejrůznější ministerstva v roli zbytečných poradců. Ví někdo, co je horší, mít za poradce tetu z Okrašlovacího spolku města Prostějova, nebo nikoho? Není to úplně jednoznačné. Poradci mívají na výkonnost ministerstva mizivý vliv.
Je podle vás problém, že ministr Klempíř nemá poradce?
Samozřejmě, že pan Klempíř ke kritickým šlehům přímo vybízí, například jeho dva pokusy o změnu ve veřejnoprávních médiích skončily fiaskem. Naposledy přiznáním, že se s žádnou změnou v rozhlase ani televizi nedá počítat od prvního ledna příštího roku.
Úplně přesně se vyplnilo, co jsme o návrzích psali. Skončily v zapomnění a nikdo netuší, jak se situace vyvine dál.
Ví Babišova koalice, jak hodlá změnit veřejnoprávní média? A prozradí nám to?
Pokud Motoristé dostanou v říjnových volbách dostatečně velkou facku od voličů, je dost dobře možné, že přestanou rýt do veřejnoprávních médií, protože tahle kulturní válka jim body nepřinese. Také mohou pokračovat, ale nikdo neví jak. Nechají si nakonec poradit a vypracují nějaký rozumný návrh na změnu financování a zároveň zajistí nezávislost veřejnoprávních médií na vládě? Tohle neví ani Oto Klempíř.
Média coby extenze sociálních sítí
Nejčerstvějším terčem kritiky je koncepce státní kulturní politiky, kterou vypracovala šéfka ministrova kabinetu Barbora Šťastná, ta ještě čtrnáctého května tvrdila, že se žádná nová strategie nepřipravuje. Ale třeba mluvila pravdu a strategický dokument sfoukla za pár dnů. Je to možné. Můžeme vůbec chtít po Motoristech, aby vypracovali jakoukoli strategii v jakémkoli resortu? Nemůžeme, tahle dezorientovaná partička netuší, jakou politiku bude provozovat za měsíc, a co teprve za rok.
Půl roku krkolomné jízdy s Motoristy. Problémem Babišovy vlády je koalice s potížisty
Ne že by nebylo Motoristy za co kritizovat, problém je to, že média se stávají extenzí sociálních sítí, tedy bublin, které se snaží své ovečky přesvědčovat o neomylnosti jejich vidění světa. Chovají se vlastně úplně stejně jako politici, kteří se uzavírají na sociální sítě a zde šíří svou propagandu pro své příznivce. Každý den komentáře o tom, jak je vláda hloupá a neschopná, každý den dva tři vtipy na účet Babiše a spol. Nebylo by na tom nic špatného, kdyby táž média byla stejně kritická k minulé vládě. Nebyla. Ne, nikdo jim tuhle politiku nechce zakazovat, jen se nesmějí divit, že je bere vážně čím dál méně konzumentů.
Pěstovat si nenávist a pocit nadřazenosti vůči současné vládě je vlastně totéž, jako když předseda Motoristů Petr Macinka říkal o svých kriticích, že jsou méněcenní. Je to jen výměna nevěcných invektiv. Touhle metodou lze přežít celé vládní období, ovšem jen se prohloubí fragmentarizace společnosti. Za každý druhý návrh lze vládní představitele „seřezat“ a udělat z nich hlupáky, ale to je jen replikace „politické komunikace“, kterou předvádějí politici na sítích a málokoho to přivede k zamyšlení.
Chce to trpělivé vysvětlování
Lze tedy o Babišově vládě vůbec referovat, když z ní tak často padají úplné koniny? Domnívám se, že ano, jen se musíme pokoušet to dělat bez nadřazenosti. Nikdo si dnes nedovolí posmívat se v médiích například vozíčkářům za to, že nevyjedou do schodů. Naopak jsme nabádáni k používání nejrůznějších jazykových novotvarů, abychom „lidi s postižením“ neurazili. Proč nebýt stejně ohleduplný k vládním politikům? Vždyť oni jsou postižení jistým hendikepem a přitom disponují legitimitou volebních vítězů.
Kontraproduktivní slib? Bojem o televizi vláda poztrácí čas, energii i podporu
Pokud Andrej Babiš ani Oto Klempíř doposud nepochopili, že veřejnoprávní média nelze pomocí náhodných textů vydávaných za návrhy zákonů měnit, je třeba jim to trpělivě vysvětlovat, opakovat. Tím spíš, že se oni sami jakékoli konfrontaci vyhýbají. Budeme-li se držet poučky „když to nejde silou, zkusíme to ještě větší silou“, tak se současná vláda nikdy nezmění, jen se zatvrdí. Její odpůrci na tom budou obdobně, budou se utvrzovat v nadřazenosti, o voličích protivníků budou smýšlet jako o planktonu a nepřevychovatelných „mlocích“. Život bude pohodlnější, uchýlíme-li se ke stereotypu, že ten, se kterým nesouhlasím, je pitomec. Ale k lepšímu nic nezměníme.
