Řídí recyklaci milionů spotřebičů, odpočívá v horách bez signálu

Miliony zrecyklovaných spotřebičů, dvě desetiletí v čele firmy a cesty do míst, kde nefunguje telefon a člověk si vystačí s málem. Roman Tvrzník z Elektrowinu v rozhovoru pro iDNES.cz odhaluje, co ho naučila práce s elektroodpadem, proč věří dětem víc než dospělým a kde skutečně dokáže vypnout od starostí i každodenního pracovního provozu.

Třídění odpadů, recyklace (nejen) elektrospotřebičů. Dnes je to „žhavé“ téma, ale před dvaceti lety? Jak vás vůbec napadlo začít se této oblasti věnovat?
Dostal jsem to v podstatě přidělené v rámci svého pracovního zařazení ve společnosti BSH domácí spotřebiče. Se vstupem České republiky do Evropské unie bylo nutné převzít také evropskou legislativu týkající se nakládání s elektroodpadem a implementovat ji během roku 2005.

Výrobci elektrozařízení se s novými pravidly museli vypořádat. Stal jsem se proto členem pracovní skupiny, která implementaci směrnice připravovala. Díky kontaktům se zástupci fungujících evropských kolektivních systémů jsem měl přehled i zkušenosti a členové sdružení APPLiA mi nabídli, abych se postavil do čela nově vznikajícího Elektrowinu.

Když jste v roce 2005 Elektrowin rozjížděl, měl jste jasný plán, nebo to byl spíš skok do tmy?
Určitou představu jsem měl a věděl, na koho se obrátit. Zahraniční kolegové z již fungujících systémů se ochotně podělili o zkušenosti a velkou oporou mi byla také Tereza Ulverová, která znala komunální sféru a spolupráci s městy a obcemi. Moje znalost prostředí výrobců a zahraniční kontakty se tak propojily s jejími zkušenostmi. Právě tato kombinace byla velkou výhodou.

Za dobu existence Elektrowinu jste zrecyklovali 46 milionů kusů spotřebičů. Co se vám pod tím číslem vybaví jako první? Obří úspěch, nebo ta šílená spousta práce?
Od obojího trochu. Za naším nesporným úspěchem stojí obrovské množství práce, která v některých obdobích až hraničila se sebeobětováním.

Hodně spolupracujete s hasiči a školami. Proč sázíte zrovna na ně?
Hasiči jsou přirozenými tvůrci společenského života, zejména v menších obcích bez sběrných dvorů, a významně nám pomáhají se sběrem i osvětou. Školy jsou pro nás investicí do budoucna. Jak se říká: „Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš.“

Je těžší naučit správně recyklovat dospělé, nebo děti?
Určitě dospělé. Na ně naše kampaně příliš neplatí. Proto cílíme na děti, aby doma vysvětlily, že třídění a recyklace jsou správnou cestou, a přesvědčily o tom i své rodiče a prarodiče.

Žijete tak trochu z extrému do extrému. V práci organizujete sběr milionů kusů spotřebičů, ale v soukromí utíkáte do míst, kde vám stačí jeden batoh na zádech. Potřebujete tyto dva protipóly k životu, abyste byl v rovnováze?
Určitě mi to pomáhá, člověk potřebuje občas vypnout. Hodně mi dává také poznání života v zemích s výrazně nižší životní úrovní. Lidé mi tam připadají spokojenější, váží si toho mála, co mají, a musejí se postarat sami o sebe i své rodiny.

Ve volném čase se uchylujete do hor v Kyrgyzstánu, Chile, Barmě nebo Nepálu. Je to pro vás nutnost, jak si odpočinout od civilizace?
Nejsem zastáncem toho být neustále k dispozici na e-mailu nebo telefonu. Rád se proto na pár dní vzdám všech civilizačních vymožeností.

V kanceláři řešíte e-maily, schůzky a telefony. Jaké to je, když najednou v horách vypnete mobil a kolem je několik dní jenom ticho?
Chvíli trvá, než se člověk vnitřně zbaví digitálního smogu, který v sobě máme, i myšlenek na to, co se asi děje ve firmě. Pak ale přepnete a konečně si uvědomíte krásu a sílu přírody, která vás obklopuje. Užíváte si ty krásné chvíle, ze kterých potom čerpáte energii pro další práci. Občas ale musíte zatnout zuby a překonat překážky, které vám příroda připraví.

Jak vést firmu dlouhodobě? Šéf Zehnderu sází na důvěru a otevřenost

Viděl jste pod Everestem ty hromady odpadků, o kterých se mluví? Jaký to byl pohled pro šéfa recyklační firmy?
Nedívalo se mi na to dobře, ale v Asii to není neobvyklé ani v nížinách nebo ve městech. Je to především o recyklačním povědomí, které se i u nás budovalo desítky let. Jsem ale optimista a věřím, že i v Nepálu, jinde v Asii i ve světě bude jednou čisto a jediným způsobem „recyklace“ už nebude pálení odpadu nebo jeho odhazování do řek či strží.

Vzpomenete si na moment, kdy jste v sobě poprvé objevil lásku k drsným horám? Kdy vás to poprvé táhlo do výšek?
První etapa přišla v dětství, kdy jsem trpěl astmatem a lékaři mi doporučili pobyty na horách. Díky tomu dobře znám české i slovenské hory a mám za sebou řadu zimních výstupů. Druhá etapa přišla kolem čtyřicítky, kdy moji kluci odrostli a já mohl více cestovat. Oblíbil jsem si také ferraty, které beru jako nadstavbu běžné turistiky.

Co vás treky naučily o životě?
Nevzdávat se, ale zároveň vyhodnocovat rizika. Někdy je lepší se těsně pod vrcholem otočit než později alarmovat záchranáře. To je navíc mimo Evropu často velmi složité.

Hory v drsných podmínkách vyžadují disciplínu. Pomáhají vám tyto zážitky z expedic při řízení firmy?
Určitě. Když jsem byl vyčerpaný a frustrovaný, vzpomněl jsem si na výstupy a překážky, které jsme museli překonat. Pomohlo mi to znovu najít energii. Hlavu si čistím také téměř každodenní jízdou na kole. Dříve mi k tomu pomáhal fotbal, ale věk člověk nezastaví, takže jsem přesedlal na kolo.

V batohu na zádech si nesete jen to nejnutnější. Mění vás tyto cesty v pohledu na to, kolik věcí k životu vlastně potřebujeme?
Samozřejmě. Uvědomíte si, že k životu v horách potřebujete hlavně vodu, dobré oblečení a přístřeší. Člověk si také začne více vážit běžného pohodlí, které doma považuje za samozřejmost. Fascinuje mě, jaké výkony je člověk schopen v horách podávat s výrazně menším množstvím jídla, než kolik ho někdy zkonzumuje za jediný den v kanceláři.

Jste vystudovaný ekonom, ale šéfujete ekologické firmě. Jak se ve vás tito „dva muži“ potkávají?
To není problém. Kolektivní systém je standardně fungující firma, která se liší jen tím, že ke své činnosti musí mít souhlas Ministerstva životního prostředí a ze zákona nesmí vytvářet ani rozdělovat zisk svým zakladatelům.

Kdybyste měl dát lidem jednu jedinou radu, jak snížit své množství elektroodpadu, jaká by to byla?
Přemýšlet už při nákupu spotřebičů. Nekupujte zbytečné spotřebiče, které použijete jednou a potom vám jen leží ve skříni.

Průvodce novodobým otroctvím: Proč pracujeme víc, než je zdrávo

Jak se za posledních deset let změnil systém sběru a recyklace elektrozařízení v Česku?
Máme dvě z nejmodernějších technologií na zpracování chladicích zařízení v Evropě a patříme ke státům s nejhustší sběrnou sítí. Samozřejmostí je bezplatné odvezení starého spotřebiče prodejcem. Lednici v lese už prakticky nevidíte, výzvou jsou ale malé spotřebiče, které často končí v popelnici.

Jaké jsou dnes největší překážky pro efektivní sběr vysloužilých elektrospotřebičů? Kde vidíte největší rezervy – u domácností, firem, nebo veřejné správy?
Domácnosti musí přestat hromadit vysloužilé spotřebiče v šuplících a sklepech a včas je předat na sběrné místo. Obce musí dál zvyšovat dostupnost těchto míst a stát důsledněji vynucovat dodržování legislativy.

Jaké materiály z elektroodpadu mají dnes největší hodnotu? Je ekonomicky výhodnější recyklace, nebo opětovné využití výrobků? A měla by být opravitelnost jedním z hlavních kritérií při jejich návrhu?
Největší hodnotu mají kovy, roste ale i význam plastů. Recyklace je důležitá také proto, že Evropská unie nemá dostatek kritických surovin a je závislá na jejich dovozu. Opětovné využití je snazší například u počítačů a mobilů. U starých velkých spotřebičů naráží na vysokou spotřebu elektřiny. Opravitelnost má smysl hlavně u velkých zařízení, u malých se kvůli ceně práce často nevyplatí.

Vařil pro Menzela i tisíce hostů. Jak se rodí šéfkuchař a proč je důležitá disciplína

Které mýty o recyklaci elektroodpadu přetrvávají ve společnosti nejčastěji?
Největším mýtem jsou takzvaná kazítka, která údajně způsobí poruchu krátce po záruce. Lidé si také myslí, že recyklace je dražší než získávání primárních surovin, recykláty jsou méně kvalitní nebo se všechno stejně sesype na jednu hromadu.

Co by motivovalo více lidí k odevzdávání starých zařízení? Vnímáte rozdíly mezi mladší a starší generací v přístupu k recyklaci?
Určitě je to o edukaci, jak už jsem říkal – co se v mládí naučíš...

Jaké nové technologie mohou v příštích letech zásadně změnit zpracování elektroodpadu?
Evropská unie musí najít řešení, které umožní získávat z elektroodpadu prvky vzácných zemin a snížit závislost na dovozu, především z Číny. Tyto prvky se v přírodě i spotřebičích vyskytují v malých koncentracích a otevírání nových dolů je v Evropě velmi složité.

Opravdu je možné všechna elektrozařízení recyklovat? Kolik z nich lze dnes reálně znovu využít?
Recyklovat lze všechny elektrospotřebiče, míra se ale liší. U velkých přesahuje 90 procent, u malých je něco přes 70 procent. Nejde jen o získání materiálů, ale také odstranění škodlivých látek, například freonů, rtuti nebo polychlorovaných bifenylů.

Myslíte si, že se jednou dočkáme téměř stoprocentní recyklace elektrozařízení?
To ani není technologicky možné, každá technologie má určité procento ztrát. Strop je tedy lehce nad 95 procenty.

Vypadá to jako výhra, často je to však past. Co riskují lidé v šedé ekonomice

Na který projekt Elektrowinu jste nejvíce hrdý?
Jednoznačně projekt „Recyklujte s hasiči“, který je mou srdeční záležitostí. Díky němu jsem se seznámil s mnoha skvělými lidmi. Hasiči se stejným nasazením, s jakým pomáhají při dopravních nehodách nebo živelných katastrofách, sbírají i vysloužilé spotřebiče. V malých obcích bez sběrného dvora je jejich role nezastupitelná a mladí hasiči nám významně pomáhají také s osvětou.

Jaký nejzajímavější nebo nejkurióznější elektrospotřebič se kdy objevil ve sběrné síti?
Díky projektu „Máte doma muzejní kousek?“ jsme pro Národní technické muzeum zachránili desítky unikátních spotřebičů. Například kávovar vyrobený pro jednu cukrárnu, který byl dodán v únoru 1948. Krátce nato byla cukrárna zestátněna, takže kávovar neuvařil jedinou kávu a do muzea se dostal v původním, nepoužitém stavu.

Nevede stále rychlejší obměna elektroniky k tomu, že recyklační systém pouze „hasí následky“ nadměrné spotřeby?
S tím určitě souhlasím a přimlouvám se za to, aby si každý dobře rozmyslel, zda skutečně potřebuje každou novinku, kterou mu nabízejí reklamy výrobců a prodejců.

Jak si stojí Česká republika v recyklaci ve srovnání se západní Evropou?
Česko patří dlouhodobě k premiantům. Podle údajů Eurostatu za rok 2023 je s 16,8 kilogramu sebraného elektroodpadu na obyvatele na druhém místě za Bulharskem. Za námi jsou Rakousko, Francie, Belgie, Nizozemsko i Německo.