Odehrál přes 430 zápasů v nejvyšší soutěži, dal 70 gólů a na dalších 71 přihrál. Proslul geniální levačkou, nápaditými standardkami i emocemi. Dnes dvaapadesátiletý Rudolf Otepka trénuje Hlubokou nad Vltavou ve čtvrté lize, kde mu asistuje další bývalý ligový fotbalista Jiří Kladrubský.
Mistr standardek a kulišáren vzpomíná na slavnou rohovou fintu proti Spartě. Popisuje, proč je dnešní fotbal až moc svázaný taktikou, i to, proč by jistotu v civilním zaměstnání neměnil za nejisté místo na lavičce v první lize. S fotbalem na nejvyšší úrovni se rozloučil už před více než třinácti lety.
Od disciplinárky máte aktuálně distanc za výroky na rozhodčího a zápasy sledujete jen z tribuny. Pořád to ve vás na lavičce tak vře jako dřív na hřišti?
Sport bez emocí dělat nejde. Pokud je v sobě nemáte, na nejvyšší úroveň se nedostanete. Jasně, člověk se musí krotit, jenže já byl impulzivní už jako hráč a zůstalo to ve mně. Chci vyhrávat. Kdybych byl leklá ryba, tým to nikam neposune. Vím, že to nemá vždycky jenom pozitivní dopad. Kolikrát se mi to v hlavě rozleží až zpětně a v týdnu se pak klukům v kabině omluvím, když tu reakci přepálím. Ale chci z nich těmi emocemi dostat maximum.
Když se vysílaly zápasy v televizi, šel celý mančaft na pivo nebo na kulečník. Fungovala tam jasná hierarchie. Mladí museli poslouchat a neexistovalo, že někoho nepustí přítelkyně.
Čtěte bez rušivých reklam
-
Celý iDNES.cz na mobilu
bez překrývání obsahu
