Letošní senátní volby mají dva vítěze a jednoho velkého poraženého. Ziskem deseti senátorů z hlediska předpokládaného složení klubů zabodovalo hnutí STAN, které potvrdilo, že již měsíce surfuje na vlně, jež se postupně zvedá.
Nicméně zároveň obhajovalo značný počet křesel, a po volbách tak vlastně zůstalo na svém. Pozici největšího senátního klubu, který sdružuje ODS a TOP 09, udrželi občanští demokraté.
Obrovský propadák ale zažilo hnutí ANO. Z celkového počtu třinácti kandidátů či kandidátek ve druhém kole neproměnil finálovou účast nikdo. Ani starostka Orlové Lenka Brzyszkowská ve volebním obvodu Karviná. Tedy na severní Moravě, jež spolu se severními Čechami tvořila a stále tvoří hlavní bašty volební podpory hnutí Andreje Babiše. Erozi podpory ANO ve zmíněných oblastech odhalily již komunální volby minulý týden. V řadě měst tam ve srovnání s minulým volebním kláním poklesla o několik procentních bodů, někde docela o hodně. Senátní volby tak potvrdily, že nešlo o náhodu.
Má podle vás Senát smysl v české politice?
Neúspěch ANO, byť tlumený obhajobou pouze jednoho senátního křesla, má několik příčin. Přede dvěma lety, kdy získalo osm mandátů, útočilo z opoziční role v rámci celostátní politiky. Ve Strakově akademii zasedala vláda Petra Fialy, jež ztrácela podporu i mezi vlastními příznivci. Rok před sněmovními volbami tak mohlo hnutí ANO senátní souboj pojmout jako mobilizační předehru velkého finále, které posléze zbaví nemilovaného Fialu moci.
Nyní se karty obrátily. Vládní kormidlo svírá v rukou Andrej Babiš a jeho voliči jsou buď spokojení, a nevidí tedy důvod k účasti ve volbách do přece jen méně významné parlamentní komory. Anebo spokojení nejsou, ale tím spíše je nelze přimět k hlasování pro ANO.
Tragická volební účast? Možná by se senátoři měli více věnovat obvodu než politikaření
Mezi příznivci současné vládní koalice má horní komora navíc hodně pošramocené renomé, a to ústy jejích představitelů. Andrej Babiš, Tomio Okamura i řada dalších zástupců ANO nebo SPD v minulosti Senát mnohokrát líčili jako zbytečnou instituci, ba dokonce coby útočiště pro „vyžírky“ z tradičních politických stran. Popřípadě, poslední dobou, jako kazisvěta, jenž Babišovu kabinetu hází klacky pod nohy a zdržuje schvalování vládní legislativy. Voleb do Senátu se tudíž vládní voliči hojněji účastní jen v prvním kole, které probíhá souběžně s volbami komunálními nebo krajskými. Kvůli nim cestu k volební urně váží, avšak pokud před nimi vyvstane perspektiva jít hlasovat pouze do zlořečené horní komory, žádný div, zůstanou-li doma.
Platí Babiš daň za vládnutí?
Měli mobilizovat, ale nemobilizovali – rozčílil se Andrej Babiš na kandidáty ANO v bezprostřední reakci na tristní volební výsledek. A dodal, že on loni v Moravskoslezském kraji mobilizoval. Jistě, ale loni se jednak konaly daleko významnější volby do sněmovny a za druhé, pro většinu přívrženců jeho hnutí stále platí jednoduchá rovnice ANO = Babiš.
Senátní volby ukázaly, že peníze ani Michal David nejsou všechno. A že ANO je v regionech prázdné
A pokud je chce mobilizovat, musí za nimi přijet – a podpořit tak místní kandidáty. Jako opoziční politik měl na kontaktní kampaň čas, coby zaneprázdněný premiér nikoliv. Za poslední rok převažují na jeho profilech na sociálních sítích (díval jsem se na Facebook a na Instagram) příspěvky zachycující setkání se světovými státníky nebo věnované vládní agendě a celostátní politice. Fotografií pořízených na setkáních s občany na mítinku v tom či onom městě se tam vyskytuje poskrovnu. I to je daň za vládnutí, kterou premiérovi konkurenti dokázali využít.
Andrej Babiš se dle svých vlastních slov hodlá z porážky poučit – avizoval dokonce restart svého hnutí včetně jiné práce s lidmi. Uvidíme, zda z jeho kajícného odhodlání něco vzejde, nelze ale popřít, že trajektorie podpory hnutí ANO klesá.
Na vzestupu je oproti tomu hnutí STAN. I díky schopnosti nabídnout nové, neokoukané kandidáty jako nakladatele a spisovatele Jiřího Padevěta nebo čerstvě penzionovaného generála Karla Řehku. Rozradostněný předseda Vít Rakušan se netajil ambicí, že se jeho hnutí stane hlavním vyzyvatelem ANO. U STANu je nesporně cítit jistý „drajv“, kdežto ODS spíše horko těžko drží pozice. Leč stále disponuje největším klubem a Miloš Vystrčil nejspíše uhájí post předsedy Senátu. Případná vůdčí role Starostů a nezávislých tudíž tak jako tak bude hodně relativní. A voliči po stranách současné opozice každopádně chtějí kooperaci, nikoliv egoistickou sebeprofilaci.
Jedna z největších hvězd letošních voleb, předseda lidovců Jan Grolich, ve druhém kole senátního klání osobně podpořil kandidáta STANu Davida Smoljaka, nikoliv jeho konkurentku v dresu ODS – operní pěvkyni Dagmar Peckovou. A v pražských komunálních volbách lidovci vytvořili koalici s Prahou sobě a Zelenými. Možná chce Grolich s lidoveckou loďkou zaplout do liberálnějších vod. Z někdejší trojkoalice Spolu by tak v příštích sněmovních volbách zbyla dvoukoalice ODS a TOP 09.
Masakr ANO, euforie STAN. Konec demokracie se opět odkládá, tedy až do příštích voleb
Kovaní liberálové však mají po senátních volbách minimálně dva důvody ke smutku. Mandát na Kladně neobhájila pirátská senátorka Adéla Sucharda Šípová. A mezi dvaceti sedmi nově zvolenými či znovuzvolenými senátory se objevila jediná žena, kandidátka ODS v Hradci Králové Zuzana Ceralová Petrofová.
Senátní volby tudíž mnohé naznačily, avšak roli skutečného testu rozložení sil před dalším soubojem o Poslaneckou sněmovnu sehrají až ty příští, konané souběžně s krajskými volbami v roce 2028. A nízká volební účast, jež se opět ve srovnání s prvním kolem a komunálními volbami propadla zhruba na polovinu, pak stále volá po zásadní diskusi, zda nepozměnit volební systém pro hlasování do horní komory na nějakou z jednokolových variant většinového systému.
