Evropská unie uvalila sankce na desítky ruských lodí, mimo jiné arktické tankery. V praxi to ale bude mít minimální dopad.
Evropská unie oznámila 23. července nový balík sankcí proti Rusku. Mezi nimi je více než 40 lodí ruské stínové flotily - plavidel, jež sice plují pod vlajkami exotických států jako Sierra Leone, Gabon či Panama, ve skutečnosti jsou ale na výplatní pásce Moskvy.
„S každým kolem sankcí stlačujeme ruskou ekonomiku a její kapacitu pokračovat v nelegální válce. Rusko přestane zabíjet civilisty a začne o konci války jednat pouze v případě, že je k tomu dotlačeno,“ komentovala tento krok evropská ministryně zahraničí Kaja Kallasová. V druhém bodě je s ní třeba souhlasit. Lze ale zároveň důvodně pochybovat, že k tomu dopomůžou sankce EU - přinejmenším tak, jak byly představeny.
Detailní pohled pod pokličku evropských opatření budí spíš rozpaky. Jedna z největších lodí na sankčním seznamu je například ledoborný tanker třídy Arc7 Alexej Kosygin. Moskva ho spustila na vodu na podzim roku 2025 a oslavuje ho jako výjimečné plavidlo, jež je schopné proplout i nejpevnějším povrchovým ledem za polárním kruhem. Taková loď si jistě zaslouží co nejpřísnější evropská protiopatření, pomyslí si občan. Má to ale jeden háček.
Ukrajinci udeřili na Putinovo citlivé místo. Moskva považuje polární oblasti za svou budoucnost
Kosygin je, jak už jeho ledoborné určení napovídá, určen výlučně pro vody Severního ledového oceánu a konkrétně pak Severní mořské cesty, jejímž hlavním úkolem je tranzit ruského plynu mezi sibiřskými rafineriemi a překladištěm nedaleko nezamrzajícího přístavu Murmansk. Jak přesně evropské sankce zasáhnou plavidlo vyskytující se jen a pouze v ruských vodách, zůstává otázkou.
Papírově správná věc
Bruselský patriot může namítnout, že slunce bude svítit jen do doby, než se Kosygin rozbije. Jeho pohonný systém se totiž vyrábí ve Švýcarsku a Bern - i přesto, že není v Evropské unii - většinově respektuje evropské sankce. V ideální situaci tedy švýcarští kolegové řeknou ruskému zájemci „nět“ a Kosygin ostrouhá.
Jako teorie to zní krásně, ale v praxi to bývá složitější. Na výrobě Arc7 se kromě Ruska podílí také Čína, která lodní provoz na Severní mořské cestě považuje do budoucna za strategickou alternativu k Západem kontrolovanému Suezskému průplavu. Můžeme si být jisti, že již nyní čínští soudruzi ve svých kopírovacích dílnách pilně pracují na tom, aby dokázaly vyrobit jestli ne tak skvělou pohonnou jednotku jako Švýcaři, tak přinejmenším velice obstojnou náhražku.
Šedá, temná… prostě stínová flotila. Rusko ji potřebuje mj. kvůli cenovému stropu na ropu
Zkušenost z obranného průmyslu nás učí, že schopnost Pekingu v oblasti průmyslové špionáže a následného kopírování se od devadesátých let značně posunula. Ukazuje se to například na úrovni technologie stealth, kterou Čína díky pilnému obkreslování zvládla téměř na úrovni své americké předlohy F-35. Postrádá sice dosud americkou eleganci, ale je válka primárně o estetice?
Se sankcemi EU na ruské lodě to tak velmi pravděpodobně dopadne podobně jako se vším. Přes dobrý záměr nakonec aktivity Bruselu nedosáhnou na víc než na pověstný virtue signalling, tedy signalizování ctnosti. Evropský občan bude rád, že děláme na papíře správnou věc, a o praktických důsledcích raději nebude moc přemýšlet. Podvědomě se pak bude smiřovat s tím, že na poli zahraniční politiky je EU pozoruhodně bezzubá.
